Šakalí léta

Pěstitelé třešní měli prý letos problém dočkat se otevření pálenic, aby se jim mezitím nezkazil kvas. Nezvykle teplé jaro věští po uplynulých třech letech, které lámaly rekordy, další výjimečně teplý rok. Důsledkem mírné zimy s minimem sněhu a nedostatku jarních srážek, které by doplnily nízkou hladinu podzemní vody, je současné extrémní sucho. To se má v příštích letech opakovat, ba dokonce stupňovat, takže od odborníků slyšíme, že za pár desítek let se bude naše klima podobat tomu středomořskému. O postupujícím trendu svědčí mimo jiné nový výskyt některých živočichů, jako je třeba kudlanka nábožná, šplhající běžně po brněnských fasádách, pavouk křižák pruhovaný, cikáda, nebo třeba šakal obecný, který z Balkánu už osídlil prakticky celé naše území.

 

Ano, vlahá bríza, šumění pínií a ohlušující cvrkání cikád, to bude brzy také židenická realita… Je nejvyšší čas se na to připravit a na tyto změny si začít přivykat zavedením zvyklostí běžných pro jižní země. Tedy třeba škola (i pracovní doba) by měla začínat nejdříve v devět hodin, čímž bychom se konečně zbavili letitého rakousko-uherského nešvaru v podobě vstávání podle císaře pána. Obědová pauza by měla trvat nejméně dvě hodiny a zatočit by se mělo i s brněnským zlozvykem vyrážet na oběd úderem jedenácté, jak nám velí zvony na Petrově už od třicetileté války (jednoznačný důkaz, že s tradicemi by se to nemělo přehánět).

 

Je toho ale ještě více, co by nám mohlo z jižních zvyků velmi prospět. Tamní pevně zakotvený denní řád s posvátným časem věnovaným jídlu, rodině a přátelům, má prokazatelně pozitivní vliv na lidské zdraví. Kvalitní káva patřičně vychutnaná v tu pravou chvíli, lehčí, a přesto vydatná strava bohatá na ovoce a zeleninu, ale i víno a další alkoholické nápoje konzumované s požitkem a s mírou, eliminují riziko civilizačních chorob. „Dělej tak, aby léky nebyly tvým jídlem, ale aby jídlo bylo tvým lékem,“ praví jedno italské přísloví. Více klidu, méně spěchu a stresu, vše má svůj čas – to je recept na štěstí Středoevropana. Naši oblíbenou nákupní horečku by mohly mírnit o siestě a svátcích zavřené obchody.

 

S kulturou jídla a pití souvisí intenzivnější rodinná soudržnost a sociální vyžití – lidé u nás by měli mnohem více času trávit nejen s rodinou a přáteli, ale hlavně mimo domov (když je tam tak teplo!), na ulici nebo v parku, a také častěji zapřádat hovor s úplně cizími lidmi. I to je velmi prospěšné naší psychice! Je třeba chovat větší úctu ke starým lidem, ale i k dětem, jejichž přirozené hlasité projevy na veřejných místech nás bůhví proč pohoršují. Zvláště nás architekty by také velmi potěšila nedochvilnost jako společenská norma – přijít načas bude u nás jednou zkrátka faux pas. Na oplátku budeme navrhovat ve městech úzké uličky, které budou příjemně stinné, chráněné před větrem, a hlavně útulné. Prodloužená sezóna umožní našim zahrádkářům masivnější pěstování teplomilných plodin, jako jsou fíkovníky, kaštanovníky, moruše, kiwi a vinná réva, a ve městech hojnější rozšíření skútrů a jízdních kol, které ušetří spoustu veřejného prostoru ucpaného auty a přispějí ke zdravějšímu ovzduší.

 

Co myslíte, jak rychle se tyhle změny u nás ujmou? Bude to rychleji, než nás usouží sucho a sežerou šakali? Nebylo by lepší (mimo tyto jistě užitečné zvyky) začít urychleně zadržovat vodu, členit krajinu, sázet meze a remízky, budovat malé vodní nádrže a mokřady, šetřit pitnou vodou a podporovat drobné zemědělce? Jistě, začít se dá i malými věcmi, například sekáním trávy, která se v Židenicích na veřejných plochách nemilosrdně sežne pro jistotu třikrát za sebou, aby nejpozději na začátku prázdnin byla žlutá jak po spršce roundupu. Nebo i většími, jako je lokální jímání dešťové vody, která by třeba mohla i zůstat tam, kde spadla, a posloužit místním – zavlažovat, napájet fontánu, vytvořit jezírko, zvlhčit vzduch… Ale bohužel, globální doba žádá globální řešení, a tak abychom to naše Středomoří reálně oddálili, museli bychom přesvědčit ministerstvo, Agrární a Potravinářskou komoru i Zemědělský svaz ČR, velké zemědělce i zákonodárce, aby nešli dále hlavou proti zdi (tedy celé Evropě) a zatvrzele netrvali na zachování průmyslového pachtovního hospodaření na věčné časy a nikdy jinak. Aby zlomili podporu velkých podniků na úkor malých farem, aby nepodporovali komunistické zákony znemožňující koupi půdy, aby obrátili naši sebedestruktivní zemědělskou politiku a sladili ji s tou udržitelnou evropskou. Ano, je to zdánlivě nemožné – vždyť ony subjekty hájí své vlastní zájmy a doslova ovládají bitevní pole. Přesto věřím, že zdravý rozum a obyčejný pud sebezáchovy dříve či později zvítězí a situace se začne – byť možná pět minut po dvanácté – obracet. Hlavně ale – uvědomme si, že to máme ve svých rukou.

PS. : Středomořské zvyky bych pro jistotu stejně rovnou zavedl 😉