Nádraží v kopřivách?

Všichni milovníci přírody, k nimž se počítám, jistě ocení kopřivu dvoudomou, někdy sice nepříjemnou, ale užitečnou rostlinu s mnohostranným využitím. Kopřiva stíní a kypří půdu a udržuje ji vlhkou, produkuje velké množství biomasy, její žahání je údajně zdraví prospěšné, lze z ní připravit vynikající hnojivo, léčivý čaj i znamenitý špenát, v neposlední řadě chutná drůbeži. Přes všechny tyto klady si ji však nějak nerad představuji ve spojitosti s hlavním nádražím moravské metropole…

Právě tak však vyznívá aktuální rozhodnutí ministerstva dopravy ohledně přestavby železničního uzlu Brno. Nádraží se má odsunout do míst, kde dlouhá léta prosperují pouze kopřivy (vedle dalších bylinek) a jistě dlouho ještě prosperovat budou.

Pro Židenice bohužel znamená tato varianta (vedle prodloužení cestovních dob cestujícím MHD) velmi neblahé rozšíření železniční tratě podél ulice Klíny a svedení veškeré železniční dopravy ze severního směru do tohoto koridoru. Kosý násep se ve vrcholu rozšíří ze dvou na čtyři koleje a svahy nahradí svislé betonové stěny, zvýšené ještě o hlukové bariéry. Přibližně každé dvě minuty projede po těchto kolejích jeden vlak namísto současných zhruba dvou nákladních souprav za hodinu. O splnění hlukových, potažmo světelných parametrů pro přilehlé obytné domy jsou oprávněné pochybnosti a díky stížnostem občanských spolků na tento nedostatek projekt odsunu nádraží již několik let stále nemá platné územní rozhodnutí.

Nádraží je magnet. Krásné a funkční moderní nádraží bere dopravě její nepříjemný nádech něčeho negativního, hlučného, špinavého, nebezpečného a nezdravého. Nádraží, podobně jako jeho menší příbuzní – zastávky MHD – je katalyzátorem života ve městě, přitahuje lidi a život v podobě obchodů, služeb a čilého ruchu v nich. Pařížská nádraží, například, jsou vyhledávanými místy k luxusním obědům v tamních restauracích. Co tedy vede naše moudré hlavy k ustavičnému odsouvání nádraží pryč od města do kopřiv, které se hodí na něco úplně jiného?

Několikanásobné srovnávání, naposledy tzv. studií proveditelnosti – ne zcela jednoznačné, přesto mnohá fakta hovoří zcela jasně o velkých rizicích odsunování, o cenách jednotlivých variant, o nákladech pro město. Nezávislé odborné posudky pro město – všechny ve prospěch varianty pod Petrovem. Referenda (byť neplatná), průzkumy veřejného mínění, včetně dojíždějících za prací, kteří tvoří drtivou většinu – opět jednoznačně Petrov. A nakonec přesto, že i město se (bez diskuzí s odborníky i občany) shodlo na tom, že odsun je bez navazujících dopravních staveb nemožný, ministerstvo vybírá jinou podvariantu, která nepočítá s podmiňujícím dopravním napojením. Co si z toho všeho může „obyčejný“ člověk dovodit?

Bohužel asi jen to, že naše politická kultura se stále nevymanila z chapadel východní Evropy a že pro odpovědné politiky jsou stále důležitější jejich okamžité politické cíle a lobbistické zájmy spřátelených společností, než reálný rozvoj města. Podivné však je, že přes dosavadní neúspěchy této strategie nepřestávají podceňovat sílu občanské společnosti, která se těmto praktikám brání, a že přes nulové výsledky, které přináší opakované násilné protlačování jimi preferovaného odsunu, ještě tito lidé neprohlédli, že tudy cesta nevede. Jsem přesvědčen, že pokud si nyní můžeme být něčím jistí, je to další blokace přestavby železničního uzlu na dlouhé roky, způsobená špatným rozhodnutím ministerstva. V následné době se totiž začnou fakticky projevovat přehlížené nedostatky, což bude v praxi znamenat nekonečné prodlužování příprav, fatální problémy s povolováním, financováním, stížnosti, žaloby…

V Židenicích můžeme tedy zatím zůstat zcela klidní, protože ulici Klíny ani kopřivám za nádražím takto dalších 40 let rozhodně nic nehrozí.